poslední dny nemám moc dobrou náladu. ve škole to je k neunesení a jako by toho nebylo málo, blíží se plenér. každý kdo mě zná ví, že já a příroda jde k sobě asi tak, jako ponožky v sandálech (a tím myslím klasický sandále s příšernýma ponožkama vytaženýma pomalu ke kolenům), a já budu muset trávit čtyři dny(!!) kreslením v přírodě a bydlením v komunistický krabici, které říkají penzion. jestli to má nějakou světlou stránku? ale jistě – jídlo tam bude tak příšerný, že určitě shodím nějaký to kilo… nebo umřu hlady.

abych si udělala aspoň nějakou radost, odpočítávám hodiny, kdy si konečně dojdu k Baťovi pro ty nejkrásnější boty na klínku, který mi budou ladit se šortkama a kabelkou z Prahy, a taky na zítřek, až zazvoní pošťačka u dveří s balíčkem. co že mi to má dorazit? stačí kouknout na facebook!

není nad to, najít mezi starými věcmi růžičkové knoflíky, ze kterých by mohli být parádní náušnice.