Protože mi v posledních dnech dorazilo několik dotazů do soukromých zpráv na Instagramu, které se týkaly právě laserové operace očí, průběhu, mých zkušeností a toho, proč jsem musela absolvovat reoperaci, rozhodla jsem se vše sepsat tady na blogu. Protože se momentálně jedná o 10 měsíců času, rozhodla jsem se článek rozdělit na dvě části.

Pro laserovou operaci očí jsem se rozhodla společně s mojí oční lékařkou poté, co se mi zrak začal rapidně horšit a nošení dioptrických brýlí se pro mě stalo velmi nepříjemným. Netuším, jestli to tak je u každého, ale vzhledem k tomu, že jsem měla 8 dioptrií na každém oku, brýle mi vidění zkreslovaly, a několikrát se mi stalo, že jsem se “ušlápla”. O bolesti hlavy po několikahodinovém nošení ani nemluvím. Z toho důvodu jsem jejich nošení celkem flákala, což se mi pak vymstilo tím, že bylo zapotřebí počkat tři měsíce, než si mé oči (a hlava) na dioptrie plně zvyknou. Přešla jsem tak na nějakou chvíli na kontaktní čočky, než se vše srovnalo a mohlo se přejít k naplánování operace.

O klinice jsem měla jasno okamžitě. Má lékařka mi doporučila oční kliniku Gemini, kterou založil MUDr. Pavel Stodůlka; lékařská kapacita nejen u nás, ale po celé Evropě. Pana primáře jsem měla možnost poznat osobně již při mém prvním zákroku, a musím říct, že se jedná o neskutečně milého a profesionálního člověka. Pochválit chci ale personál celkově. Lékaři i sestřičky jsou neuvěřitelně ochotní, vstřícní a mně coby velké trémistce, velmi pomohli.

Samotnému zákroku předchází komplexní vyšetření zraku, během kterého si lékař udělá jasnou představu o tom, jaký druh vady máte, v jakém stavu je vaše rohovka, sítnice, vlhkost oka, a zda je ve vašem případě operace vůbec možná. Pokud ano, domluví se s vámi na nejvhodnější metodě. Mně byla doporučena Relex Smile, což je méně invazivní metoda vhodná pro vyšší oční vady. Její cena je 17 500 korun za jedno oko (když vychytáte akci). Jedná se sice o nejdražší metodu, ale vzhledem k tomu, že se jedná o oči, vůbec jsem neváhala a připlatila si i za doživotní záruku.

V den operace jsem podstoupila poslední vyšetření a konzultaci s lékařkou. Poté si mě odvedla sestřička do prostorů určených pouze pacientům chystajícím se na operaci, kde jsem dostala slušivý obleček a několik dávek anestetik. Umrtvení je pouze lokální, protože operující lékař potřebuje, abyste spolupracovali a řídili se jeho pokyny. Nemusíte se ale ničeho bát, lokální anestetika fungují perfektně a během zákroku cítíte pouze tlak. Nebudu ale lhát; ten pocit, že se vám někdo “hrabe” v očích, a vy to celé vnímáte a vidíte, není zrovna dvakrát příjemný. Takže skutečnost, že celý proces trvá zhruba 20 minut, mi hodně pomohla. Když je po všem, sestřička vás odvede zpátky do předoperační čekárny, kde vám vysvětlí, co budete muset následující měsíc dodržovat. Musíte nosit sluneční brýle, kapat si několikrát denně několik druhů kapiček, vyhýbat se prašnému a zakouřenému prostředí, vodě, sahání si do očí, sportu, sauně, ale i líčení. Pak už jste propuštění do rukou vašeho doprovodu.

Pro regeneraci očí po laserové operaci je důležitý spánek, takže se doporučuje první den, dva, především spát a vyhnout se koukání do televize, počítače i mobilu. Mně osobně to ani nebylo příjemné a preferovala jsem tmu a klid. Může se stát, že až oči přijdou k sobě, ucítíte mírnou bolest buď přímo očí nebo i hlavy – pro tyhle případy máte v balíčku z kliniky i léky na bolest. Mně bolely zhruba tak, jako byste si zapomněli hodně dlouho vyndat kontaktní čočky, takže to bylo spíš nepříjemné a citlivé, než k nevydržení.

Po třech, čtyřech dnech jdete na první kontrolu, kterou se mi spustila lavina dalších návštěv a vyšetření, které trvají do dnes, ale o tom až v druhé části článku.

Nový rok = nový start. A to platí i pro můj blog, na kterém bylo hned z několika důvodů posledního půl roku prázdno. Musím se přiznat, že mi blogování chybělo. Vymýšlení článků, přemýšlení nad jejich obsahem, ta možnost se vypsat… Teď jsem konečně v plné síle zpět a doufám, že vás mé články budou bavit tak, jako dřív! Teď už ale k článku!

Aby bylo jasno; nejsem ten typ člověka, co by si dával předsevzetí jako taková, ale protože nový rok skutečně vnímám jako nový začátek, pokaždé mě to nakopne sepsat si všechna předsevzetí, která nosím v hlavě, na jedno místo. A co bych tento rok chtěla zvládnout?

1. Naučit se hrát na klavír. Vždycky jsem záviděla všem, kteří umí hrát na nějaký hudební nástroj. Já jsem v dětství zkusila flétnu, ale nakonec jí vyměnila za výtvarné umění, které bylo mému srdci bližší. Teď mám doma přítele, který umí hrát právě na klavír, a tak jsem si řekla – proč toho nevyužít?

2. Chodit pravidelně na jógu. Na konci loňského roku jsem byla na několika začátečnických lekcích a překvapivě mě to chytlo. Proto bych v tomto roce chtěla na jógu chodit pravidelně dvakrát do týdne.

3. Naučit se pravidelně a zdravě jíst. Pro někoho naprosto automatická věc, pro někoho celoživotní problém. S jídlem jsem měla a mám problémy od základní školy a od té doby, co řeším zdravotní problémy, je to ještě horší. Na jídlo zapomínám, a pak do sebe nacpu to první, co mám po ruce. Kromě toho, že to není nic zdravého a necítím se ve svém těle dobře, mě doprovází ztráta energie nebo abnormální únava, takže s tímto chci v roce 2020 zatočit jednou pro vždy!

4. Procestovat další destinace na mém seznamu. Možnost poznávat nová místa mě dělá šťastnější než cokoliv jiného. Letos bych se ráda podívala do Budapešti, Dubaje, Amsterdamu, Izraele nebo New Yorku.

5. Zlepšit se v angličtině. I když umím anglicky celkem obstojně, konverzaci se vyhýbám jako čert kříži. Jako perfekcionistka mám totiž strach, že řeknu něco špatně, tak radši mlčím a nechávám to na příteli 😀

A co jste si do roku 2020 předsevzali vy?

Osmý týden ve fotkách je tady! Jak už jste si asi z předešlých článků všimli, některé dny většinou vynechávám. Patří mezi ně pondělky a občas i víkendy. Je to z toho důvodu, že pondělí je pro mě rozjezdové a dost často ho trávím u počítače nebo domácími pracemi.

Úterý už bylo o dost zajímavější; dopoledne jsem se zúčastnila tiskové konference značky Mixa, o které jsem vám psala v předchozím článku a poté se běžela schovat do klimatizovaného Chodova, kde jsem zůstala až do pozdního odpoledne. Tropické teploty mi totiž nedělají vůbec dobře, takže tahle místa jsou přes léto mým druhým domovem.

Středa se nesla ve stejném duchu. Venku téměř 40 stupňů, takže i ten desetiminutový přejezd autobusem mi dal zabrat 😃 Na Chodově jsem si pak klasicky stihla vyřídit důležité věci, v Amorinu ochutnat jejich zmrzlinu (dala jsem si kokos, karamel a maracuju a bylo to vynikající!), podívat se po slevách a projít si McQueenovu výstavu.

Později odpoledne mě přijel vyzvednout přítel, a protože se ani jemu do rozpáleného bytu nechtělo (okna na západ 🙄), rozhodli jsme se zajít do kina na Podfukářky, na které jsem se těšila od uvedení traileru a musím říct, že jsem vůbec nebyla zklamaná! Spíš naopak! Po dlouhé době se mi stalo, že mě konec filmu překvapil a zároveň strašně nadchnul, takže pokud máte rádi Rebel & Anne, rozhodně na Podfukářky zajděte!

Většinu čtvrtečního dnu jsem věnovala natáčení stories, psaní článku a focení nových produktů, které mi ležely v šuplíku. Na odpoledne jsme si pak s Honzíkem naplánovali návštěvu Ikey, abychom si asi po stopadesáté první prohlédli gauče a nakoupili potřebné i nepotřebné doplňky do bytu. Samozřejmě se to neobešlo bez návštěvy restaurace a ikeáckých masových koulí, které oba milujeme.

V pátek jsme po obědě vyrazili směr Kaplice, kde měl Honzík společně s jejich sborem divadelní představení, kde jsem coby podpora nemohla chybět. Víkend jsme trávili u našich rodičů.

Jaký byl váš týden? Máte rádi tropické teploty nebo se před nimi také schováváte jak jen můžete?

Začátek minulého týdne byl jeden z těch, kdy v podstatě celý den sedíte u počítače, počasí nepočasí, a ven se podíváte akorát tak proto, abyste nafotili produkty. V úterý jsem si proto udělala navečer čas, abych si mohla sednout do stínu s knížkou. Rozečtenou mám jednu z dalších biografií o Freddiem a musím říct, že tahle mě neskutečně baví a pokaždé vtáhne do děje.

Jak už víte z před předchozího článku, středeční odpoledne jsem si užila na eventu se značkou Mary Kay.

Ve čtvrtek jsme s Kájou, která se co nevidět bude vdávat, vyrazili na zkoušku svatebních šatů, poté na vynikající zákusky a drby do IF Café ve Werichově vile a před rozloučením jsme nacvakaly pár fotek, které právě teď najdete na Instagramu.

Poslední věc, o které se chci rozepsat, a která mě trápí, je aktuální politická situace. Určitě jste si všimli, že za poslední dva měsíce proběhlo několik demonstrací a včera na Letné ta největší od roku 89. Když jsem tam tak stála, uvědomila jsem si, že nebýt Kovyho, zřejmě by se k tomuto tématu nikdo z našeho rybníčku nevyjádřil. Já sama nejsem expert přes politiku, přesto mám pocit, že tenhle narůstající problém by neměl být jedno n i k o m u. A mrzí mě, že nejmenovaní influenceři s největším vlivem u nás alespoň pro jednou neodložili reklamní produkty a nepostavili se za správnou věc.

A jaký je váš názor? Byli jste na Letné?

Po delší době vás vítám u dalšího shrnujícího článku! Minulý týden mi začal poměrně hekticky; v pondělí jsem byla už od půl sedmé na nohou, abych stihla kadeřnici, vyšetření u mé oční a cestu do Prahy. V úterý dopoledne jsem zase měla milou pracovní schůzku. Odpoledne jsem se proto uklidila do mé oblíbené kavárny Café Level, kam si chodím číst nebo přemýšlet/vymýšlet/plánovat. V pondělí jsem se totiž dozvěděla skvělé zprávy od mé doktorky a teprve v tu chvíli, kdy jsem se na moment zastavila, jsem si to uvědomila. Jednalo se o problém, který mě několik týdnů děsil, a teď byl najednou pryč 🙏

V pátek jsem po dlouhé době navštívila Brno, kam mě pozvalo Notino. Tento e-shop, se kterým již přes rok spolupracuji, totiž slavil 15. narozeniny a já u toho samozřejmě nesměla chybět!

Po příjezdu na nás čekala speciální Notino šalina, která nás dovezla až ke kancelářím, kde jsme se po dlouhé cestě mohli ochladit (chvála bohu za klimatizaci!), občerstvit, dozvědět se zajímavé informace a prohlédnout si prostory e-shopu. Věděli jste, že si na Notinu můžete nakoupit ze 23 evropských zemí?

Později nás čekala cesta zpátky do centra, kde jsme navštívili nádherné Janáčkovo divadlo a poté jsme se s Káťou přesunuly do Mlsné holky, kde jsme si užívaly stínu a těhle dobrot.

Holky pak slavily dál, já jsem se však navečer vydala zpátky do Prahy. A samozřejmě bych to nebyla já, aby se mi během cesty něco nezkomplikovalo 😄 V Židenicích mi po padesáti minutách čekání na sluníčku zrušili spoj, takže jsem honem rychle musela řešit novou rezervaci v dalším vlaku, na který jsem ovšem čekala další půl hodiny. No co vám budu povídat, byla jsem tak splavená, že ani tři hodiny v klimatizovaném vagónu to nezpravily 😄

V sobotu jsme se po dlouhé době byli podívat na mé oblíbené Náplavce a odpoledne se sbalili a vyrazili na jih k rodičům.

Jaký byl váš týden? Jak jste zvládali ta nesnesitelná horka?