ozývám se vám s dnes již druhým, slíbeným článkem. jak někteří už možná ví, dneska bylo zveřejněno nové číslo Annette magazínu. a na co se v něm můžete těšit? samozřejmě na články o módě, rozhovory s bloggerkami, typy na nákupy oblečení i parfémů a kosmetické články, mezi kterými najdete i dva mé.

ti, co si pamatují můj tak trochu jiný článek o předsevzetí, kde jsem vám představila věci, které si za tento rok chci pořídit, určitě ví, že na něm byl i Chanel – Coco Mademoiselle. po tomto parfému toužím už strašně, strašně dlouho a teprve před pár dny jsem měla možnost ho získat – asi je zbytečné vám říkat, jakou z toho mám radost a že tomu pořád nemůžu uvěřit, ale je to tak. od té doby, co ho mám je tato vůně má věrná společnice a řekla bych, že Mademoiselle bude ta, kterou asi nikdy nevyměním.

máte i vy nějaký parfém po kterém toužíte a víte, že to nebude jen chvilková záležitost?

dnešní recenze bude věnovaná po dlouhé době opět produktu od mé oblíbené kosmetiky Lush. jelikož probíhala (probíhá – tuším že do konce května) akce na poštovné zdarma, neváhala jsem a objednala si šampuk – produkt, který jsem chtěla vyzkoušet už dávno, protože má spotřeba šampónu je opravdu vysoká a tato vychytávka má vystačit za tři 250ml balení. překvapilo mě, že i vybírání “obyčejné” věcičky na mytí vlasů, mi trvalo poměrně dlouho. nemohla jsem se totiž rozhodnout, který by byl pro mé vlasy ten nejlepší. vybrala jsem si nakonec Godivu, která je sice nejdražší, ale zato má navíc fungovat i jako kondicionér a voní po jasmínu, který mám moc ráda. nebudu kecat – na účinky jako od kondicionéru můžete zapomenout. co se týče mycích schopností, byla jsem překvapená, že i u mých dlouhých a hustých vlasů stačí s pukem párkrát přejet a rázem se vám udělá velké množství pěny. sice mám pocit, že pokud si je nevymydlíte superrychle, pěna začne trochu opadat, ve finále se ale dočkáte krásně umytých vlasů, jasmínová vůně je také cítit a z Godivy mi po cca čtrnácti dnech každodenního použití neubylo téměř nic. ještě malé upozornění – jestli se vám povede po umytí šampuk švihnout někam do plechovky a zavřít ho tam společně s kaluží vody, můžete se s ním nadobro rozloučit. doporučuju ho tedy nechat vyschnout někde na suchém místě.

mimo toho, že mi balíček dorazil poměrně rychle, mi udělaly radost ještě dva vzorečky, o které jsem si napsala, a to čerstvá pleťová maska Cupcake a pleťový krém Skin drink. 

začnu maskou – co vás na ní upoutá asi jako první je fakt, že barvou i vůní připomíná čokoládu – mátovou čokoládu. prodává se po 55ml za 270 korun a v ledničce vám vydrží něco kolem měsíce. Cupcake je určená pro lidi, kteří mají problémovou pleť, má zabraňovat vzniku pupínků, odstraňovat mastnotu a hloubkově čistit. byla jsem překvapená, že pleť čistí opravdu poměrně slušně – dokonce mi byla příjemnější než Mask of Magnaminty. přesto je tu ale jedno velké ale, kvůli kterému bych si plné balení asi nikdy nekoupila – nestihla bych ho vypotřebovat. na to, že má trvanlivost pouze měsíc, je množství opravdu hodně a já za ten měsíc sotva vypotřebuju vzoreček, který mi dorazil. za mě tedy ano i ne. rozhodně ano za její účinky na pleť, ne bohužel za trvanlivost.

z krému jsem už tak nadšená nebyla. vybrala jsem si ho spíše náhodně na zkoušku, protože mě krémy od Lush vždy lákaly, ale nikdy jsem za ně bez vyzkoušení nechtěla dát, na pleťový krém, poměrně hodně peněz. což o to, hydratuje opravdu dobře a pleť nezmastí, co ale nemůžu snést je jeho vůně. jednak proto, že nemám ráda výrazně vonící produkty na pleť, a jednak proto, že mi ta vůně ani není příjemná.

využili jste akci na poštovné zdarma? co jste si pořídili?

poslední dny nemám moc dobrou náladu. ve škole to je k neunesení a jako by toho nebylo málo, blíží se plenér. každý kdo mě zná ví, že já a příroda jde k sobě asi tak, jako ponožky v sandálech (a tím myslím klasický sandále s příšernýma ponožkama vytaženýma pomalu ke kolenům), a já budu muset trávit čtyři dny(!!) kreslením v přírodě a bydlením v komunistický krabici, které říkají penzion. jestli to má nějakou světlou stránku? ale jistě – jídlo tam bude tak příšerný, že určitě shodím nějaký to kilo… nebo umřu hlady.

abych si udělala aspoň nějakou radost, odpočítávám hodiny, kdy si konečně dojdu k Baťovi pro ty nejkrásnější boty na klínku, který mi budou ladit se šortkama a kabelkou z Prahy, a taky na zítřek, až zazvoní pošťačka u dveří s balíčkem. co že mi to má dorazit? stačí kouknout na facebook!

není nad to, najít mezi starými věcmi růžičkové knoflíky, ze kterých by mohli být parádní náušnice.

zdravím,

netuším, čím to je, ale pokaždé když jedu do Prahy tak vůbec nestíhám. po obchodech lítám jak střelená, pořád mám pocit, že mám málo času a když už mám všechno nakoupené a řeknu si, že bych tedy mohla něco vyfotit, jsem absolutně vyřízená. zkrátka a jednoduše – mám jednu jedinou fotku 😀

abych v tom ale nebyla sama a měla to na koho svést – musím si postěžovat na háemko. i když odtud mám většinu věcí, jejich hledání mi zabralo snad hodinu, a to díky tomu že je obchod tak nepřehledný. pravda, když tam vkročíte, tak první řady jsou krásně naaranžované a vše máte po ruce, sjeďte ale o patro níže a nenajdete NIC. nebýt prodavačky, které jsem vysvětlila co všechno hledám, byla bych tam ještě teď.

nakonec jsem ale odjela spokojená. téměř. o botách, které jsem měla vyhlídnuté u nás u Bati, v Praze nikdo nevěděl, takže si kvůli nim udělám příští týden menší výlet.