Asi jste zaznamenali, že se tu zhruba od začátku června objevují články velmi sporadicky a i když jsem si myslela, že to stihnu dát do pořádku dřív, než si “všimnete”, nějak se mi to nedaří a ještě chvíli nepodaří, proto bych vám dneska ráda vysvětlila, proč tomu tak je. 

Všechno začalo v podstatě už s příchodem nového roku. Byla jsem v posledním ročníku na vysoké, čekaly mě zkoušky, psaní bakalářky, další semestr, další zkoušky, uzavření celého mého studia a v červnu státnice. Nikdy jsem nebyla vyloženě ten typ, který by měl všechno hotové a připravené s několikadenním předstihem a jinak tomu nebylo ani se školou, takže když to přišlo, nevěděla jsem, co dřív. Přítel? Učit na státnice? Blog? Stranou šel nakonec právě ten, jelikož na focení, úpravu fotek a psaní článků už nezbýval čas ani energie.

Myslela jsem si, že po státnicích se bude moct všechno zase vrátit do zajetých kolejí, to jsem ale ještě nevěděla, jak naivní představa to byla. Najednou tu bylo léto a já jsem si pochopitelně chtěla odpočinout a využít volného času k různým výletům a dovoleným s přítelem a k vysedávání na zahrádkách s kamarády. K tomu mi na začátku srpna přibyla ještě jedna činnost, a tou bylo hledání nového bytu v Praze pro mě a mého přítele.

Opět jsem si naivně myslela, že to nebude nic těžkého, ale upřímně? Když nám tohle pondělí námi vybraný a nejvíc chtěný byt vyšel, spadl mi obrovský balvan ze srdce! 😃 Hledání jsem se věnovala opravdu každý den a i když uznávám, že jsme měli (především tedy já) poměrně vysoké nároky, bylo přímo nadlidským úkolem najít hezký byt za slušné peníze a ještě těžší bylo, abychom ten byt vůbec dostali my 😃

Abych byla upřímná, kdyby mi někdo ještě na začátku roku řekl, že se o pár měsíců později budu stěhovat do Prahy, asi bych mu nevěřila. Nad naším hlavním městem jsem sice vždycky tak trochu uvažovala, jelikož mě mrzelo, že jsem od centra blogerského dění tak daleko a chtě nechtě jsem většinu mých nabídek na různé akce musela odříkávat, ale nikdy bych nevěřila, že se teď tohle bude doopravdy dít. Na novou kapitolu v mém životě se ale strašně těším, stejně tak i na stěhování, zařizování bytu a hledání nové práce.

Mějte se mnou prosím teď trpělivost. Blogování bylo, je a vždycky bude mým koníčkem, proto je občas třeba dát přednost věcem, které jsou v danou chvíli důležitější, což stěhování a hledání si práce, která mi zaplatí nájem, rozhodně je 😃 Tentokrát už, poučená z dřívějška, nebudu raději nic slibovat, protože jak se říká – “člověk míní, život mění” a mně čeká další nabytý měsíc, ale určitě se budu snažit blogu věnovat co nejvíce a zbytek z mého života můžete sledovat na mém Instagramu, kde jsem jako tani.borosova.

P. S. : Článek jsem proložila fotkami z naší dovolené, kdy jsme projeli Moravu a kus Krkonoš. Mimochodem, všechny jsou focené mým šikovným přítelem.