je to opět tady. další rok je téměř za námi, a nevím jak vám, ale mně utekl jako voda. každoročně bývám na Silvestra tak trochu sentimentální. slibuji si, že příští rok začnu jinak, že to, co se mi nedařilo, napravím, že to, co se mi nepovedlo si splnit, to si splním… a taky že budu v některých věcech víc optimističtější, budu si dávat častěji spicha s Jillian a nebudu jíst tolik čokolády… a jaký pro mě byl rok 2013?

LEDEN

leden byl ve znamení maturitního plesu. ve škole jsme místo vyučování nacvičovaly nástup, předtančení a půlnoční překvapení. ještě teď je mi špatně, když si vzpomenu na tu první chvíli nástupu, a na ten pocit, jak se mi na těch 15 centimetrových podpatcích neskutečně klepaly nohy. každopádně to bylo úžasný a vždycky na to budu ráda vzpomínat.

ÚNOR – KVĚTEN

maturitním plesem ale veškerá sranda skončila. čekalo mě šití modelu a dokončování výtvarné části na maturitní obhajobu, a samozřejmě samotná maturita. nervy jsem měla na pochodu, většinu volného času jsem trávila čtením knih ze seznamu, vypracováním otázek, a o maturitě se mi už i zdálo. v březnu jsme s přítelem slavili naše dvouleté výročí, v dubnu jsem obhajovala, a v květnu úspěšně odmaturovala. juchů!

ČERVEN – SRPEN

v polovině května mi začaly prázdniny. trávila jsem je hlavně odpočíváním a užíváním si volna. většinu času jsem byla s přítelem, chodili jsme na zmrzlinu, ledovou tříšť, pizzu, jezdili jsme se koupat a večer jsme grilovali. v polovině července jsem začala chodit na brigádu.

občas se o něčem doslechnu, o něčem si přečtu, a mám potřebu se k tomu vyjádřit. a kde jinde toho využít, než na vlastním blogu? o tomto tématu, o kterém se chystám psát, toho bylo řečeno už hodně. já jsem k tomu vždy řekla něco málo do komentářů, moc to neřešila, ale víte jak je to s tím hrnečkem a trpělivostí…

jsem typ člověka, který nikdy nikomu
nepřeje nic špatného, a řídí se heslem “přej
a bude ti přáno”. typ člověka, který když po něčem touží, tak pro to
něco dělá, jde si za tím, a nestěžuje si, že to nemá. proto se znova a neustále
pozastavuji nad nesmyslnými žabomyšími válkami mezi bloggerkami a anonymy, nebo
nově i redaktorkami (viz tento článek). může mi někdo říct, co to sakra je? jaký
to má význam? protože já to nějak nechápu. to je náš národ opravdu tak
zabedněný a závistivý, že to jediné, co umí, je pomlouvat, škodit druhým,
nadávat a závidět úspěchy těm, kteří místo toho, aby seděli doma na prdeli, se
rozhodli se svým životem něco dělat a splnit si své sny? je mi z toho špatně,
vážně je. dennodenně se na nejrůznějších blozích objevují anonymní komentáře,
které k perspektivní kritice, jak sami dotyční své výplody kolikrát nazývají,
mají asi tak daleko, jako mléčná čokoláda od Milky ke zdravému životnímu stylu.
když se někomu náhodou neposmívají za jeho vzhled/
postavu/ zuby/ auto, tak naopak závidí a pohoršují se nad tím, že si někdo
dovolil pořídit boty za x
tisíc/ nové auto/ drahou kabelku nebo kosmetiku. jaká h r ů z a, že si na to někdo
dovolil našetřit! jaká h r ů z
a, že si vůbec někdo dovolí vydělávat víc než naši milí anonymové! má se
snad člověk cítit špatně za to, že by si přál kabelku od Prady? NE! a má se snad cítit ještě
hůř za to, že si na ní našetřil? NE, NE, NE a ještě jednou NE! problém je ale v tom, že
když se pak pod článkem objeví x-komentářů
od takových rejpalů, dříve nebo později to člověka srazí na kolena. o to horší
to je, když moc dobře víte, že to napsal někdo z vašeho okolí, který se na vás
za jiných okolností culí jako měsíček na hnoji, nebo když se za oslovením “Anonymní” skrývá nějaká bloggerka. několikrát
jsem přemýšlela nad tím, proč to někteří dělají, co cítí, a co z toho vlastně
mají? dobrý pocit, že když už onu věc nemohou vlastnit sami, aspoň té bloggerce
ublíží nehezkými slovy? nebo že když někomu sluší i věci od vietnamců, aspoň mu
pomluví jeho postavu? opravdu to někomu přinese onen blažený pocit zadostiučinění?
může být takový člověk vůbec někdy spokojený a šťastný? nebo je to jako se
sladkou žvýkačkou, ze které se po chvíli stane jen hnusný lepivý hnus, a člověk
si musí vzít novou…

co se týče války mezi bloggerkami a
redaktorkami, je to ještě smutnější. závist a jenom závist, sebelítost, jaké
jsou dotyčné chudinky, a jak ty druhé vlastně vůbec nic nedělají a ničeho si
neváží… jo, přesně tohle nám tu chybělo.

co to bude příště?

Natálje

původně jsem tento článek nechtěla ani psát, a dárky vám ukázat v průběhu roku, až by se to hodilo, ale protože mi dneska několik z vás psalo, jestli tento článek udělám, je nakonec tady. co se týče dárků, tak ty mi udělaly obrovskou radost – každý jeden z nich. první dva jsem si rozbalila s přítelem hned dopoledne, a to černou kožešinovou vestičku a momentálně velmi oblíbené válenky se cvočky, kterým jsem také neodolala. teplou parku z Tally Weijl, parfém Chloé a hodinky Guess na mě čekaly pod stromečkem večer, společně ještě s poukazem na roční předplatné ELLE. výběru hodinek vůbec nelituji, nakonec se mi líbí mnohem více, než ty od Korse, které jsem původně chtěla. všechno na mně dříve nebo později uvidíte v outfitových článcích.

co jste pod stromečkem našli vy? co vám udělalo největší radost?

Natálje

                                          

dnešním článkem bych vám všem chtěla popřát krásné Vánoce! užijte si je v klidu a pohodě, u dobrého jídla, hezkých filmů a pohádek, s těmi které máte nejraději, a večer ať pod stromečkem najdete to, co si nejvíc přejete. dárky sice nejsou to nejdůležitější, ale upřímně – komu nedělají radost?

já už jsem si rozbalila první krásné dárečky od přítele, a teď už po zbytek dne budu jen sledovat pohádky a ujídat cukroví, štolu a salát.

Natálje

( kalhoty, kabelka – Pimkie, chelsea boty – CCC, náramky – PersunMall, svetr – Bershka )

i když ještě nejsem úplně zdravá, nafotili jsme pro vás dneska po hóódně dlouhé době další outfit. skládá se z věcí, které jste na mě ještě neviděli. kalhoty, boty a svetr byly pořízené na nákupech v Praze, náramky mi dorazily z PersunMallu, no a kabelka je můj poslední úlovek, ze kterého mám doopravdy radost. její původní cena byla něco kolem 900,- korun, já jsem jí pořídila ve slevách za 250,-! kvalita sice není úplně nejlepší, ale věřím, že mi chvíli poslouží.

jakou nejlepší věc jste pořídili ve slevách vy?

Natálje